Zrak

   Dokážou se přizpůsobit polednímu slunci a díky svým jedinečným očím mají kočky při špatných světelných poměrech mnohem lepší schopnost vidění, než jejich člověk nebo sousedovic pes.

I přesto, že mají takový dobrý zrak, tak se objevují u veterináře s očnímy problémy. Většinou jde o záněty spojivek nebo nějaké poranění rohovky. S trochou trpělivosti se dá většina z nich vyléčit.

Svítící oči....

Jistě jsme si všichni všimli v noci svítících kukadel... Kočka dokáže využít ten nejmenší zdroj světla a odraz je způsoben tím, že v zadní části oka se nachází jemná vrstva podobná folii, která se chová jako zrcadlo a vrací světlo zpátky k sítnici. Svítit je můžeme vidět pouze, pokud je v místnosti aspon malý zdroj světla, pokud ne, tak svítit očka neuvidíme a kočička se nemůže věnovat lovu ani svým nočním hrátkám.

Kočičí oči jsou skvěle přizpůsobeny pro noční vídění, ale jejich oko musí být také přizpůsobeno na silné sluneční světlo, aby se oko nepoškodilo. Proto se štěrbiny zúží a tak jsou oči chráněny před ostrým světlem. 

Oko kočky má podobnou stavbu jako oko lidské, nicméně jsou zde některé výrazné rozdíly.Kočka má omezený pohyb očí (její zorné pole je omezeno na 205 stupňů oproti 220 stupňů u člověka) a její rohovka je více vyklenutá, což zvyšuje kvalitu vidění. Zároveň jí určitou výhodu přináší větší pohyblivost hlavy. Speciální buňky nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí (tzv.tapeta licidum) jí umožňují celkem dobré vidění i za šera, kdy už lidské oko nemá dost světla (za úplné tmy ovšem nevidí nic ani ona). Schopnost této vrstvy odrážet světlo způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Další důležitou modifikací je schopnost kočky měnit v závislosti na intenzitě dopadajícího světla plochu zornice (od téměř celé plochy duhovky za minimálního světla až po úzkou štěrbinu při silném světle. A nakonec, na rozdíl od člověka má kočka tzv. třetí víčko, které zvlhčuje oko, takže kočka nemusí na rozdíl od člověka neustále mrkat.